Marakeš - kolorit afrického severu

Procestováno 01/2019

Tak trochu kulturní šok. Tato jedna věta vystihuje víceméně naši návštěvu afrického severu. Z Maroka jsme viděli úzkou výseč, ale vcelku to stačilo. Naskrz jsme prolezli kulturní metropoli Marakeš a na den jsme se vydali do hor za původním obyvatelstvem - berbery. Za čtyři dny pocitově zážitků jak za týden a půl. Nejmíň.

Ve zkratce něco málo praktických informací k přeletům. Víza nepotřebujete. Letenky bez přestupu koupíte levně třeba z Bratislavy (Ryanair) a za 4 hodiny jste v jiném světě. Pozor na zvýšenou kontrolu na letištích - přestože jsme letěli jen s příručním zavazadlem a check-in provedli v předstihu, museli jsme při odletu na první odbavovací přepážku pro razítko na naše vytištěné letenky. Poté následovalo dalších 5 kontrol!!! Vypadá to spíše, že si vymýšlejí práci pro práci. Ale nechci jim křivdit...

A informace z města. Všichni chtějí za něco zaplatit. Nedobrovolný doprovod k našemu hotelu si vynutil 5 euro. Posléze jsme již poučeni majitelem hotelu, kde jsme se ubytovali, byli o něco chytřejší a podobné nabídky rázněji a důsledněji odmítali. Na nejznámější atrakci Marakeše, tedy trzích a náměstí Djemaa El Fna, platí vysoké ceny, tvrdé smlouvání, vysoké ceny i po tvrdém smlouvání a naštvaní maročané, když si zboží nekoupíte. Reputaci obyvatelstva trochu vylepšil jeden prodejce. Uprostřed labyrintu staré mediny jsme našli jednoho obchodníka, který vlastní spíše muzeum než krámek. Postříbřenou historickou pušku nám půjčil k zapózování na foto, a dokonce nás i vyfotil. Puška stála necelých 90 tisíc českých korun. S díky jsme odmítli. Po prohlídce jeho království jsme již automaticky měli připravenou odměnu v přepočtu asi 150 Kč a k našemu obrovskému podivu si nic nevzal. To byl první. A poslední.

Co neminout a co ochutnat?

1. Centrum Marakeše, souk a náměstí Djemaa El Fna

Spletité uličky staré mediny jsou plné prodejců lamp, koberců, šátků, výrobků z kůže, keramiky, cukrovinek, koření, naporcované zvěře, zeleniny či ovoce, ale i různého harampádí a věcí z druhé ruky. V zapadlých uličkách narazíte na výrobní dílny.

Na náměstí narazíte na pouliční umělce. Zajímalo by mě, jak vycvičili hady, aby se nechali okukovat a leží poslušně stočení do klubíčka. Navíc se za doprovodu zběsilého pískotu pravděpodobně klarinetu občas některá kobra staví do pozoru. Největší pocit bezmoci jsem však zažívala při pohledu na vláčející opice na obojku a vodítku, které se snažily alespoň částečně snížit tlak sevření obojku a trhání řetízku. Rukou si přidržovaly vodítko tak, aby tlak zatahání snížily a nepřiškrcovaly se jejich úzké krky. Bylo to až moc nelidský. Snad to turisty brzy začne nudit.

K městu jako takovému bych dodala, že se místní opravdu neradi fotí. Jeden řezník na nás dokonce vyběhl ze svého stánku. Naštěstí bez nože... No a ženy se prý vyloženě fotit nesmí.


A druhý dodatek - pokud chcete rychle a efektivně odrážet neustálé nabídky pouličních naháněčů na večeři zrovna v té a té restauraci, tak se jich zeptejte, zda mají pivo a budete mít klid. Proč? O tom píšu hned ob odstavec níže.

TIP: pro fajnšmekry a milovníky umění a hodnotných věcí doporučuji vydat se na nedaleký blešák Souk el Khemis, tam máte možnost prohrabat se opravdovými poklady...

2. Zahrada Jardin Majorelle

Neslibovala jsem si od návštěvy moc, ale gigantické kaktusy a indigo stavení mě hodně nadchla. Navíc můžete navštívit i berberské muzeum či Yves Saint Laurent muzeum.

3. Jídlo a pití

Nedávno jsem se dočetla v časopise Koktejl, že jeden z 16 důvodů, proč navštívit Maroko představuje i jídlo...musím přiznat, že pro mě by to byl důvod možná až poslední (a to z více, než 16)...

Co lze ochutnat?

Nejznámější jsou rozhodně pokrmy ze zvláštního hrnce s kuželovitou poklicí. Tajine vaří na mnoho způsobů. Velkou oblibou se u obyvatel těší skopové a kozí maso (což ale asi moc netěší tato zvířata). Avšak přestože jsem ochutnala rybí a zeleninový, tak závan skopového byl cítit. Takže jsem si moc nepochutnala, ale zeleninová pizza (vím, je to barbarské, ale i ta chutnala jinak, než naše evropská) to jistila...

Chlebové placky ke všemu, všude. Chudáci jedinci bez zubů musí asi trpět hlady. Tento chleba se jí opravdu od snídaně po večeři a je trošku tvrdší (víceméně ho tvoří jedna velká kůrka)...

Pastilla. Ochutnali jsme, ale zdaleka nedojedli. Nejenže nevšední, ale pro mě i nepochopitelná kombinace drůbežího masa (můžete se setkat i s holubím a ne vždy o tom vědět). Buchta plněná kořeněnou masovou směsí posypaná cukrem a skořicí mi zrovna dvakrát nezachutnala.

Naopak moc mi chutnali čerstvé ovocné šťávy. Ty koupíte téměř všude. Navíc všudypřítomné obsypané stromy pomeranči a mandarinkami jdou naproti čerstvosti.

Amlo jsme si dokonce dovezli domů. Místní tuto pastu přirovnávají k nutelle, ale jedná se spíše o mix arganového oleje, rozmixovaných oříšků a medu. Když už jsem u oleje - arganový představuje místní bohatství.

Než jsem odjížděla, přečetla jsem si něco málo o berberské whisky. Nejen že jsem ji poté v reálu nikde nesehnala, ale alkohol obecně nebyl téměř vůbec k mání. Pivo za 5 euro plechovka, malá. Víno marocké dobré, ale za 600 Kč lahev. Jediná restaurace podávající alkohol v centru, kterou jsme našli (respektive kam jsme byli zavedeni a ochotně jsme za tento tip zaplatili), se nazývá Grand Hotel Tazi.

Na závěr ještě krátká zmínka - v restauracích v okolí náměstí Djemaa El Fna a celkově centra si nejenže připlatíte, ale hlavně moc nepochutnáte. Doporučuji navštívit třeba stylově zelenou Le Jardin nebo jinou restauraci mimo centrum.

4. Mešity

Jsou opravdu krásné, vstupy do budov bohatě zdobené. V centru narazíte například na Koutoubia. Dovnitř nemohou bezvěrci.

6. Zdobnost a honosnost

I odpadkový koš na toaletě je pozlacený. Nemluvě o umyvadlech, vodovodních kohoutcích, flakónech. Dveře do domů vyřezávané nebo dokonce vykládané zdobnými obkady. Stropy zdobené, většinou vyrité do ornamentů. Postele s nebesy. Ano, nenajdete toto všude, ale představuje to vcelku průměrný standard.

7. blízký Atlas a vesnice původního obyvatelstva

O tom v příštím článku, kde se i lehce dotknu atmosféry a bezpečností situace po smutné události smrti dvou skandinávských turistek... Avšak těšit se můžete hlavně na praktické informace a pozitivní zprávy z cest...