To TOP z jihu Patagonie

Proč se trmácet až na druhou stranu polokoule a objevovat právě tento kousek světa? Důvodů existuje spousta, do článku jsem ale vybrala jen ty opravdu top! Praktické informace k cestování po jihu Chile a Argentiny najdete v mém článku zde a nyní se již podíváme na krásy, kterým nejde odolat...

1) Tučňáci, pumy, dinosauři a další

Pokud patříte jako já k milovníkům přírody (zejména té živé), tak si to na jihu Patagonie určitě užijete! Kromě nespočetného množství lam Guanako a růžových opeřenců na téměř každém jezeře (ano, mluvím o plameňácích), tak všude také pobíhají jedni z největších ptáků - emu či pštrosové (těžko říct). Ovce pro nás sice nepředstavují exotiku, ale žije jich zde tak velká spousta, že by bylo blbý je nezmínit...

Kdyby existovaly fauna fankluby, tak se vsadím, že největší zastoupení pro jižní Patagonii by měli tučňáci. Asi nejznámější místo, kam se vydáte za těmito opeřenci (troufám si říct, že máte 100 % jistotu, že je tam v sezóně potkáte) nese název Isla Magdalena. Ostrov se nachází cca hodinu plavby od Punta Areans, odkud vyráží loď dle daného jízdního řádu. Vřele doporučuji rezervovat si místa předem! Pro výlety funguje pouze jedna společnost. Za pětihodinový výlet dáte v přepočtu téměř 2 000 Kč na osobu, ale získáte vcelku unikátní zážitek.

Další kolonie tučňáků se nachází v nedaleké Ohňové zemi (Tierra del Fuego). Rezervace Parque
Pingüino Rey
se nachází přes 300 km daleko od Punta Arenas. Doporučuji spíše spojit s poznáváním samotné Ohňové země, než sem jet sólo (musíte totiž využít i trajekt, tím se
celý výlet značně protáhne a i prodraží). Tučňáky údajně najdete i na východním pobřeží
Argentiny. My jsme až tak daleko nedojeli, ale dozvěděla jsem se, že je lze pozorovat třeba v Národním parku Monte León (cca 460 km od Punta Arenas).

Mimo tučňáků lze potkat třeba lišky. Zejména na vyprahlých pláních. My jsme narazili na
vcelku otrkaná liščata. Přestože (nebo právě protože?) se potulovala stovky kilometrů daleko od nejbližší civilizace, tak po nás loudila jídlo.

Dost překvapující pro mě bylo setkání s pásovcem, kterého jsem zrovna v těchto končinách úplně nečekala (teda já ho nečekala už nikde na světě)... Dvakrát nám přešel přes cestu, ale na to, že se jedná o takový malý neforemný pancéřový tank, tak se pohybuje neuvěřitelně rychle a před foťákem (teda spíše přede mnou) vždycky zdrhnul...

Další zvíře, které v divoké přírodě a nebezpečné vzdálenosti úplně potkat nechcete, je puma. V národních parcích často narazíte na cedule, které vám doporučují, jak se zachovat v přímé konfrontaci. Tak třeba tato cedule se nachází přímo v kempu na treku k Laguna de los Tres:

Patagonie se vyznačuje velkým množstvím nalezišť vyhynulých druhů zvířat. K tomu navíc velmi neobvyklých druhů v porovnání se zbytkem světa. Nejenže se zde nachází spousta nalezišť výborně zachovalých koster pradávných tvorů, ale odhaduje se, že je zde i mnoho pozůstatků ještě neobjevených. Takže si přibalte na cesty i nářadí a při obrovském štěstí třeba nějakého dinosaura objevíte...😊

2) Národní park Torres del Paine

Drtivá většina cestovatelů míří právě sem. Jedná se o národní park s jedním z nejznámějších a nejkrásnějších turistických výšlapů (tzv. W trek nebo delší O circuit). Měli jsme to štěstí a shodou náhod jsme byli nuceni se ubytovat v Puerto Natales (pro mnohé hlavní základna před vstupem do parku - často se sem létá). Náš hostitel Carlos (kemp Yellow Plum) pracuje zároveň jako průvodce v Torres del Paine NP. Carlos nám svěřil několik zajímavých a velmi praktických tipů ohledně parku a já se o ně podělím zase s vámi.

Putování po Torres del Paine NP podrobně popisuji v článku na cestujemesvetem.cz a zde
shrnu jen to nejdůležitější...

W trek trvá 4 - 5 dní, našlapete cca 80 km a naprostou nutností (díky oblíbenosti) představuje rezervace míst v kempech, které se nacházejí na trase. O circuit je ještě delší, než W trek (obejdete dokola). Pokud se rozhodnete nejít celý trek, tak tipem "pod pokličkou" je zakempovat na strategickém místě v Lago Pehoe a odtud jet na jednu část W treku (z místa 51.0629373 S, 72.9900447 W trajektem ke Campamento Paine Grande). Další doporučení mimo "W" či "O" představuje výšlap od Glacier Bay Parking (51°7´27.840"S, 73°7´45.227"W) na Mirador Ferrier (2 h jedním směrem, dost stoupání, nicméně odměnou je výhled na celý park). Dále - přímo z kempu lze vyjít na Mirador Cóndor (45 min jedna cesta). Takže pokud se chcete vyhnout velkému zástupu turistů, můžete zvolit jednu z těchto alternativ.

Ale upřímně - trasa, kterou nejvíce navštěvují turisté (jednodenní trek - viz obrázek níže - z Camping Central Sur k jezeru Lago Torres) vás zavede k nejfotografovanějšímu místu vůbec. Rozhodně bych ji nevynechávala! Nám sice na vrcholku pršelo, ale i tak to stálo za to!

3) El Calafate a ledovec Perito Moreno

Nikde na světě jsem si necítila tak izolovaně jako v jižní Patagonii (a to jsem strávila přes 10 dní na "téměř opuštěném" ostrově Fulhadhoo). Když už konečně po několika stovkách kilometrů narazíte na větší městečko (například pokud jedete z Torres del Paine do El Chaltén), tak se nakonec ocitnete v centru veškerého dění. Ale mezi tím? Ani čerpací stanici nehledejte! Abychom doplnili nádrž, nuceně jsme navštívili jedno z nejkrásnějších a nejútulnějších měst se svým vlastním charakterem. Tyhle nucené a neplánované zastávky jsou stejně v závěru jedny z nejlepších!

Městečko El Calafate je zážitkem samo o sobě. Daří se zde zejména restauracím, obchůdkům
s ruční a tradiční výrobou, ale i psům. Nikde jinde jsem nepotkala tak dobře živené a spokojené psi, jako v argentinském El Calafate a i El Chaltén. K městečkům náleží nejen malá letiště, ale i školy, školky, různé úřady apod. A i turisté se zde segregují, což odráží i podoba těchto míst a
celková příjemná atmosféra.

Zajímavost: V Argentině mě překvapily ceny. Konkrétně v El Calafate, El Chaltén a Rio Gallegos se dalo nakoupit levněji v porovnání s Punta Arenas, Pueto Natales...a o parku Torres del Paine ani raději nemluvím...

Ledovec Perito Moreno jsme navštívili úplně náhodou. Z nedostatku času jsem se rozhodli, že si těch 80 km z El Calafate a zpět prostě zajíždět nebudeme. Ledovců jsme už pár viděli, bude to opět kus ledu... Ovšem to jsme netušili, jak moc se pleteme!!! Už vcelku pozdě dopoledne jsme se chystali do dalšího (200 km vzdáleného) bodu naší cesty, s tím, že ledovec vynecháme. Ale stopnul nás mladý argentinský pár a víceméně díky nim (a našemu svědomí/hlouposti - vzhledem k času a provozu už neměli moc šancí se tam dostat). Obracíme auto, nabíráme stopaře a jedeme se podívat na jeden z nejkrásnějších přírodních úkazů, co jsem zatím viděla. Nejde ani tak o ty masy ledu a majestátnost celkové rozlohy. Ale spíše neustálé pracování ledu. Mohutné šplouchnutí poté co se utrhne několik tun a spadne do vody. Křupání a hřmot jako při bouřce a kontrast modrého ledovce se zataženým nebem v barvě temné oceli...Fakt paráda! Určitě doporučuji navštívit.

4) El Chaltén a trek k Laguna de los Tres

El Chaltén představuje další záchytný bod uprostřed ničeho. Po dlouhých kilometrech dojedete opět do civilizace. S velkým C. Krásné, útulné a turisty nabité městečko nevyzařuje konzum, ale pohodu. Spousta dobrých restaurací, výhled na vrcholky Cerro Chaltén. Sice ceny odpovídají oblibě místa, ale zas tak draze tam není. Stále jsme v Argentině, a i zde je levněji, než v Chile (opět zejména oproti Torres del Paine).

Trek k Laguna de los Tres s výhledem na Cerro Chaltén řadím mezi nejkrásnější, které jsem kdy šla (a ano, nějaké jsem si už vyšlápla). To nejkrásnější na celé trase představuje výhled. Ještě nejste zdaleka v cíli (tedy před Cerro Chaltén), ale už asi po dvou kilometrech se můžete kochat pohledem na tuto majestátní horu.

Cestu jsme započali na konci vesničky (49.3213472 S, 72.8946006 W). Ten den jsme nachodili asi 30 km (ještě jsme se večer šli projít po vesnici). Přestože trek trvá celý den, tak většina cesty stoupala velmi pozvolna a příjemně (až na závěr, ale i tak se to dalo lehce pokořit).

Jak jsem psala výše, v lesích jižní Patagonie můžete narazit na pumu. Nebo na divoké kočky. My
narazili asi 2 km od městečka El Chaltén na úplně normální kočku. Naštěstí. Sice byla obří, ale extra mazlivá.

5) Jídlo a pití

Přiznám se, že ochutnávání cizokrajného jídla (a pití!) počítám mezi jedno ze svých nejoblíbenějších hobby. V Patagonii jsem si to dost užívala. Jednostranné zatížení místní
kuchyně na maso naštěstí kompenzovalo vynikající víno a sladké pečivo. A krevety. A kupodivu dobré pivo.

Zejména oblasti okolo Santiaga (tedy střed Chile) se vyznačuje vinnými oblastmi. Výborné víno koupíte však všude. A za dobrou cenu! Musím říct, že po návštěvě Patagonie jsem přehodnotila své preference a do své vinotéky nyní zařazuji kromě oblíbeného moravského vína i to z Chile a Argentiny! Zejména červené.

Obecně masožravci si mohou pochutnávat na různých druzích zvířat. Přestože masu moc
neholduji, chtěla jsem ochutnat argentinské hovězí. Sice jsem si objednala burger, ale až druhý den jsem se dozvěděla, že to úplně tak hovězí nebylo... sem se podivovala, že je nějaké moc silné (chuťově) a říkala si, že snad i to maso na burgery nechávají vyzrát... až druhý den jsem se dozvěděla, že jsem omylem snědla lamu... a teď to mám furt na talíři... i v Patagonii lze naštěstí
narazit na vegetariánské pokrmy, čehož jsem se po této zkušenosti raději držela...

Pokud se zastavíte v městečku El Calafate, zkuste místní koblihy, které peče a dodává i do obchodu místní pekař. Troufnu si napsat, že chuťově jsou ještě lepší, než Funky Donats a cena je dokonce 4x nižší!

Nevím, zda to mám připisovat náhodě, ale kdykoliv jsem si dala rybu, tak jsem dostala porci
posypanou krevetami. Což mi teda rozhodně nevadilo!

Jinak k tradičním jídlům se řadí Completo (hot dog se vším možným i nemožným) - zkusili jsme v Santiagu a dobré. Chili omáčky. Výborné bílé pečivo (které se nekupuje na kusy, jako u nás, ale na váhu). Na kusy se kupuje Empanadas (plněný slaný "koláč" na různé způsoby). Pastel de Choclo y Humitas (Corn and beef casserole and Humitas) mě hodně chutnal. Jedná se o zapečenou misku, kde v namleté kukuřici objevíte, co si objednáte (krevety nebo kuřecí nebo mleté maso či jen zeleninu). Velmi velmi oblíbené je Chorillana - talíř chaosu, kde na hrnolkách máte kupu masa a na tom ještě dvě volská oka... No, o jídle bych mohla sepsat román... takže doporučuji ochutnávat vše, možná nechtěně (i chtěně) zkusíte i lamu...

Ještě zmínka k jazyku: anglicky se ne všude domluvíte, ale nepocítila jsem to jako problém. omohli mi základy španělštiny, a hlavně velmi milí a vstřícní lidé, kteří ochotně zapojili (stejně jaké já) ke komunikaci celé tělo...

Zajímavost na závěr - časté stopy po střelných zbraních...nevím, zda je to záležitost historická nebo i součastná, ale stopy po kulkách můžete vidět na různých místech jižní Patagonie...a to třeba i ve výlohách obchůdků, kadeřnictvích či dopravních značkách...